Vážené divačky, vážení diváci,

Divadlo Archa se od ledna 2024 proměnilo na ARCHA+, multifunkční kulturní prostor otevřený spolupráci s mnoha partnery a s vlastní tvorbou pro nastupující generaci.

Více na www.archa-plus.cz

Ondřej Hrab a Jana Svobodová ve své tvůrčí činnosti pokračují v nově založené organizaci Archa – Centrum dokumentárního divadla, z.ú.

Více na www.archadoku.cz

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše

Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše

RECENZE: Osm krátkých kompozic ze života Ukrajinců pro západní publikum

Recenze francouzského kritika Stéphane Gilbarta:
Osm krátkých kompozic ze života Ukrajinců pro západní publikum

„Jak mluvit o Ukrajině? V divadle, ale ne ledajakém! Divadlo, které se vyhýbá pasti sentimentality, kterou rychle pocítíme a stejně rychle zapomeneme. Stejně jako pasti racionálního a neangažovaného odstupu. Anastasiia Kosodii (text) a Jana Svobodová (režie) našly správnou rovnováhu. Jakým způsobem? Osm textů popisuje „[úděsně] poetické“ aspekty toho, co znamená brutální ponoření do války. („V pět hodin ráno“: svítání, hodina útoku ruských raket na město; „Odvaha“. Co to znamená? „Venku“ aneb jak se dá přežít válku. „Nebe“, které křižují letadla, které se musí nafilmovat, aby se zachovaly stopy toho, co bylo atd.)  Na scéně je pět mladých žen různých národností, které texty nejen říkají, stříhají, opakují, ale i „ilustrují“ kolektivními pohyby, tělesnými gesty, hudebními epizodami. Samy ovládají světla a zvuk. Na zadní stěně defiluje text v anglických a českých titulcích. Divadelní ceremoniál, který nás ve své rozmanitosti vyzývá a vede k zamyšlení, k odlišnému procítění toho, čím nás každý den zaplavuje proudící řeka médií."
(Stéphane Gilbart - Journal de bord - de scène - Les théâtres de Stéphane Gilbart, 15.6.2023)